Když kočkař dostane psa aneb příběh našeho Pepíka

Upřímně přiznávám — moje srdce vždy patřilo kočkám. Psi pro mě byli spíš milí společníci ostatních lidí, ale nikdy jsem se nepovažovala za „pejskaře“. O to větší překvapení přišlo, když jsem ke svým kulatinám dostala dárek, který všechno změnil.

Mini bulteriéra Pepíka.

A první myšlenka?
„Proboha… co já s ním budu dělat?“

Kočkař a bojové plemeno?

O minibulteriérech jsem si samozřejmě začala číst. A čím víc jsem četla, tím větší respekt jsem měla. Objevovala se slova jako temperamentní, silná osobnost nebo dokonce bojové plemeno.

Já? Člověk, který:

• neběhá po cvičáku,

• neladí poslušnost psa,

• nikdy psa necvičil.

Dříve jsme měli jorkšíra právě proto, že jsem věděla, že nejsem typ na výcvik. Prostě na to nejsem — a upřímně to přiznávám.

Takže otázka byla jasná:
Co budu dělat s minibulteriérem?

Každodenní boj… ale vlastně ne

Po pravdě? Nedělám nic speciálního.

Snažím se ho naučit jen základní povely. A i to je někdy úsměvné. Jeho „sedni“ totiž často znamená:

• kecni,

• placni sebou o zem,

• nebo udělej úplně něco jiného.

Ale nějak nám to funguje.

Naštěstí je Pepík velký gaučák, což mi dokonale vyhovuje. Nejsem člověk, který potřebuje několikahodinové výběhy nebo sportovní výkony. Pepík je rád tam, kde jsme my — ideálně na gauči.

Úplný opak Holinky

Zatímco u naší kočky Holinky je krmení každodenní strategie a přemýšlení, co dnes vůbec sní, u Pepíka řešíme přesný opak.

Ten sní úplně všechno.

A opravdu všechno.

Ještě jsme nenarazili na jídlo, které by odmítl. K mému velkému překvapení miluje dokonce:

🥕 zeleninu
🍎 ovoce

Což je zajímavé, protože například Aja (pes našeho syna) zeleninu úplně odmítá.

Pepík? Ten si dá skoro cokoli a ještě se tváří, že by si přidal.

Pes, který změnil pohled kočkaře

Nikdy bych nevěřila, že si tak zvykám na psa. Ano, někdy je to chaos, někdy boj a někdy nechápu, jak může mít tolik energie.

Ale zároveň je to neuvěřitelně oddaný společník.

A možná jsem díky Pepíkovi zjistila jednu věc — člověk nemusí být dokonalý cvičitel, aby měl šťastného psa. Někdy stačí klid, trpělivost a společný gauč.

Každé zvíře je jiné

Holinka nás učí trpělivosti při krmení.
Pepík nás učí brát věci s nadhledem.

A my jsme zjistili, že domov může být dokonale vyvážený, i když v něm žije vybíravá kočka a pes, který sní úplně všechno.